Místní zvířátka aneb Blízká Setkání Třetího Druhu.

24.10.

Po první islandské zkoušce se jdu ven provětrat a tentokrát vyrážím na důkladnou prohlídku koníků-poníků. Připadám si dost zvláštně, procházím se docela velkým stádem a vůbec netuším, jak jim můžu připadat. Je to trochu jako ze South Parku, všichni na mě koukají a mrkají očima bez jediného zvuku, teda občas z nich něco vypadne nebo vyteče nějaká ta provozní kapalina...Koníci-poníci jsou hodně zvědaví, dlouho si mě prohlížejí a dokonce přerušují i pastvu! Je to na místní poměry velké stádo mající všechny možné barvy od černé, hnědé, šedivé až po různě flekatózní. Navíc jsou takový masivní a vypadají spíš jako plyšový hračky:) Pokusy o komunikaci selhávají, jen si tak dál čumí bez odpovědi, ale alespoň si mě jdou blíž prohlídnout. Co je to za exota v té červené bundě v našem stádě?! Proč na nás tak blbě čumí?! Hey ty, nemáš mrkvičku?

Pak tu máme ovce. V dnešní době je jich tu něco přes 400 tisíc, každopádně víc než lidí. Dřív jich tu bývalo mnohem víc, v 80. letech skoro 1 milion! Ovce také byli a stále jsou jednou z nejvýznamnějších příčin eroze - sežerou totiž téměř všechno. Problém je v tom, že skopové je tu vůbec nejoblíbenější maso a navíc mají farmáři tradičně značný vliv. Celé islandské ovčí konání je samozřejmě bohatě dotováno z vládních zdrojů, stejně tak jako boj proti erozi:) Ovce a koně jsou většinou uzavřeny za ohradníky, kterých jsou tady tisíce kilometrů. Jeden vědec vtipně poznamenal, že není moc jasné, kdo je vlastně v ohradě, jestli ovce nebo lidi. Na hlavních silnicích jsou pásy z trubek přes které se ovce a koně neodváží, ale v autě to pěkně hvízdá, zvlášť když jedete rychle. Na vedlejších silnicích a hlavně cestách si občas vjezd do ohradníku musíte otevřít sami. Jinak se někdy stává, že se ovce dostanou ven z ohrady a spokojeně si s přitroublým výrazem bloumají kolem silnice, což pro řidiče rozhodně příjemný není. Naštěstí taková místa bývají většinou značena.

Teď tu máme pravé, nikoliv falešné soby!
Žijou jen na východě země a byli sem dovezeni kolem roku 1780 z horských oblastí Norska. Od té doby se tu samostatně vyvíjejí i přes značně tvrdší podmínky než měli ve své dávné domovině. Je jich tu kolem 3000 a ročně je vydáno několik set licencí na lov, ale kolik se jich skutečně uloví netuším. Viděli jsme s Alexboyem na východě ostrova paní Sobovou se Sobátkem kousek od silnice, kde si spokojeně přežvykovali to málo, co tam na skalách rostlo. Každopádně je to zvíře jako "kráva"!

Dále tady máme mnoho druhů ptáků a blíže neidentifikovatelných husích objektů. Sezónu vtipně fotogenických papuchalků jsem bohužel prošvihl, odletěli si žít na volný oceán v době, když jsem naopak na ostrov přiletěl. Různých hus a kachen je tu skutečně hodně. Kousek od školy stanuje skupina hus o kterých jsem se dozvěděl, že lítají z Grónska přes Island, kde tloustnou a část jich proto nedobrovolně přistává na Vánočním stole, zbytek letí až do Skotska. To se holky proletí.

Velryb by tu všude kolem v oceánu měla být hromada druhů, ale zatím jsem žádnou živou neviděl, jenom kostlivce:( Při cestě na sever nám možnost vyjet na moře a pozorovat je zhatilo počasí. Moje mezinárodní koordinátorka Tobba dokonce pracovala pro Keiko Foundation, které vypustilo kosatku Keiko, který hrál ve filmu Zachraňte Willyho, zpět do volné přírody! Pak sice někde v Norsku zaklepal ploutvema, ale to už byl v relativně pokročilém kosatčím věku. Island se nedávno opět rozhodl velryby nelovit. Místní moře je díky kontaktu části Golfského proudu se studenými arktickými proudy velmi bohaté na ryby. Island z toho velmi těží a je asi ze 60 % ekonomicky závislý na rybolovu. Nejčastěji tu v moři najdeme tresku, haddocka, platýze – souhrně "whitefish". Navíc jsou místní bohatá loviště blízko pobřeží, takže rybolov opravdu není problém. Člověk někdy žasne s čím vším se dá na oceán vyjet! V poslední době se nicméně musel rybolov omezit kvůli poklesu stavu hlavně tresek.

Jooo a je tu ještě něco málo polárních lišek.

Venku už třetí den zuří pravá islandská bouře tzn. strašně silný vítr s občas ještě silnějšími nárazy a horizontálním deštěm jako obvykle. Zákonnou manželku by člověk ven nevyhnal a o psu nemluvě:) Koníci-poníci a ovce jsou samozřejmě venku bez jakéhokoliv úkrytu! No, museli si za těch 11 století zvyknout. V takovém počasí se ovce staví zásadně zadkem proti větru, protože jim pak nefouká na hlavu, kterou mají tím pádem schovanou v aerodynamické kapse. Dokonce to tu ve svém volném čase zkoumal jeden známý britský odborník na aerodynamiku, když tady studoval větrnou erozi v místních pouštích. Koníci-poníci to dělají podobně. Takové výzkumy už mi ale trochu připomínají vědce co zkoumají, proč si datel nevyklepe mozek z hlavy:)))