Dnes ráno vstávám na poslední zkoušku z předmětu Remote Sensing and Airphoto Interpretation. Zhltnu müsli tyčinku, a jdu si uvařit čaj, abych v průběhu zkoušky náhodou neusnul. Začíná totiž už v 9 am, nicméně ve Hvanneyri je úplná tma asi tak do 11 am. Zkouška probíhá celkem dobře, nakonec překvapivě neusínám a docela slušně se i zapotím:) Poté se už loučím se spolužáky, profesorem, na studijním a vyčkávám až mě hodí moje koordinátorka Tobba do Borgarnes, kde na mě už čeká pronajaté auto. Auto tam je a tak se loučím i s Tobbou, předáváme si dárečky a vyrážím směr Reykjavík! Projíždím pod kopci Hafnarfjal na které jsem se koukal celý semestr z pokoje a o kterých se opožděně dozvídám, že jsou proslavené silnými větry přímo “cross winds”! Kamarád Steinar včera jen tak mezi řečí prohodil, že za poslední dva týdny to tam zfouklo ze silnice 3 auta!!!
Občas je vítr silný, ale zase to naštěstí není nic mimořádného, zažil jsem tady na silnici už větší hrůzy. Místo toho abych jel nejkratší cestou tunelem pod mým oblíbeným fjordem Hvalfjordur, tak si dělám zajížďku a jedu kolem. Prostě je to tam krásné a úplně jsem si tu cestu kolem zamiloval. Pravda, samotná cesta kolem je asi o 65 km delší než tunelem, ale rozhodně to stojí za to. Navíc je tam velmi dobrá silnice.
Poté už vjíždím do prvního předměstí Reykjavíku, Mosfellsbaer, pak následuje vlastní Reykjavík, Kópavogur, Gardabaer a konečně poslední předměstí Hafnarfjördur!V celé této oblasti žijí 2/3 lidí na Islandu tj. asi 200 tis. Roztahané to mají pěkně, furt jedete městem:) Rozhoduji se, že se jestě podívám směrem na Keflavík, dokud je světlo a pak se vracím zpátky do Reykjavíku nakoupit nějaké zásoby na pár posledních hodin, navštívit Ježíška a 13 islandských Santa Klausů! To je co, některý z nich jsou hodní, některý zlý. Proběhnu přeplněné nákupní centum Kringlan, rychle do sebe něco hodím na parkovišti a cpu se ještě cestou směrem na hlavní dnešní atrakci Blue Lagoon!
Přijíždím tam už úplně za tmy a hustého deště s větrem. Najednou se to však nějak utiší a vstupuju do Lagoon. Naprostá nádhera, zaručeně nejlepší koupaliště jaké si lze představit, navíc termální a to nemluvím o tom , že je to postavené na odpadní vodě z geotermální elektrárny:) Celé je to velmi luxusní a človek si připadá jako kdyby se najednou octil v poslední bondovce. Jako Bond se ale rozhodně necítím, ten by určite neběhal a neplaval po Lagoon s foťákem v ruce jako úplnej trotl...Rochním se v krásně teplé vodě a užívám si silika usazenim, totiž, matlám si je po celém těle. Překvapivě to není ani moc cítit sírou jako každá teplá voda na Islandu, ale je taky dost možný, že jsem si na to už zvykl:) Jsem v Lagoon skoro sám, jen pár Islanďanů a turistů, které by člověk napočítal na prstech jedné ruky. Plavčím si to sem a tam a nad hladinou se krásně vznáší oblaky páry. No, takhle bych si představoval nebe! Voda má vysoký obsah minerálních látek a je dost slaná, protože se skládá přibližně z 1/3 ze sladkovodní a 2/3 mořské vody, ale zdá se mi, že díky minerálům strašně nese. Můžete si napatlat silika masku na obličej z připravených kyblíčků, nebo si silika usazeniny najít sami. Celé je to průtočné a všechna voda se vymění asi za dva dny. Jinak tam občas na kamenech a prknech rostou úžasně zelené řasy. Celé je to léčivé tak, že se po jedné návstěvě vrátíte věkem někam před vaše narození. Pak vás jako embryo vyexpedují ven a zase zestárnete při pohledu na cenu. Déšť je v Lagoon naprosto srandovní záležitost ani moc nevadí. S větrem je to horší, je dost silný a dělá větší vlnky, ale můžete se schovat do závětří za kameny. Je několik oblastí kam vtéká horká voda a vy proplouváte místy s rozdílnou teplotou. Mění se to velmi rychle, ale teplota je stabilně kolem 38 – 40 C , velmi příjemné, přímo akorát. Dovnitř a ven můžete proplavat nebo prostě vylézt “na mráz” po schůdkách. Hloubka se pohybuje kolem 120 cm.
Kolem celé Lagoon chodí podivní pánové v dlouhých pogumovaných kabátech, ne prosím neobnažují se před návstěvníky, ale naopak je hlídají ( jestli se neobnažují oni:)) a hlavně doplňují kyblíčky se silikou, kontrolují jestli se někdo netopí – pochybuji, že by si toho večer všimli. Po asi dvou hodinách blaženého rochnění začíná opravdu hustě pršet a to mě konečně donutí odebrat se k východu. Venku mě málem sfoukne vítr a pokračuju už jen asi 20 km do Keflavíku, kde bych měl mít rezerovovaný pokoj v hotelu Keflavík. Přijedu, ale rezervace tu není, no nic, žádný problém, ostatně jako všechno na Islandu a během 10 minut jsem na pokoji. Spím a ráno letím.....zatím!
Americký "velkotraktor" v Keflavíku.
PS: To ještě netuším, že budu trčet 2 dny v Londýně, ale o tom až příště.
