25.9.
V průběhu různých socializingů s místními studenty mi bylo nabídnuto, abych se stal členem lesnického klubu studentů lesnictví ve škole. Docela sranda být členem takového klubu na Islandu, v ČR přirovnal ke členství ve spolku přátel ledovců nebo tak něco....:) Zvolili jsme si předsedu a nejhezčí strom v okolí - pokroucený introdukovaný modřín. Naším cílem by mělo být sázení stromků v okolí Hvanneyri a hlavně zřízení arboreta kousek od centra této univerzitní malovesnice. Už jsme provedli důkladnou rekognoskaci terénů vhodných pro stromky a začínáme se školou a místními lidmi vyjednávat o arboretu, fakt sranda!
Ve středu nás napadlo si udělat výlet k blízkému jezeru Skorrodalur, kolem kterého jsou zbytky původního islandského březového lesa. Nepředstavujte si klasický středoevropský les, ale spíš něco na způsob křoví z podivně pokroucených rozvětvených bříz maximálně 5 metrů vysokých. Ale samotné údolí s jezerem naprostá nádhera, kdo zná alpská ledovcová jezera, tak ví o čem mluvím. Jen ta Lochneska mi tam chyběla...! Jinak na opačném břehu jezera stojí velké množství letních domů a rekreačních chat jako někde u nás:(
Bifröst volááá
Ve čtvrtek jsem se setkal na obědě s druhým Erasmus studentem a to Francouzem Guilloumem. Docela zajímavá postavička, studuje tady něco jako krajinné inženýrství a geologii v Reykjavíku. Jo a za týden jede na týden do rodné hroudy, protože pochází z Bordeaux a bude se sklízet víno. Tvrdil, že absolutně nemůže chybět i když jsou drahý letenky:) Nad ovčím steakem jsme důkladně probrali různá islandská témata a hlavně nabídku naší mezinárodní koordinátorky Tobby, která nám tlumočila pozvání na večeři pro zahraniční studenty na Bifröst Business University, což je asi 30 km odtud. Hned jsme se shodli, že bychom měli jet i přes to, že se ve škole chystala Grill párty.
Večer nás Tobba vyzvedla jejím druhým rodinným autem, které je ještě větší než její už tak obrovská Toyota a to sice americkým „velkotraktorem“ značky Dodge Ram. Větší osobní auta se už asi ani nemůžou vyrábět, protože by se nevešla na silnici, standardní kola to má skoro až k pasu:) Takže jsme se vydali do Bifröstu, který sice leží na islandské hlavní okružní silnici č. 1, ale totálně mimo jakoukoliv civilizaci! Není to žádná vesnice a už vůbec ne město, jenom univerzitní kampus vytesaný přímo v lávovém poli, toť vše:) Naprosto si netroufám odhadovat spotřebu Prozaku a jemu podobných antidepresiv, předpokládám, že čokoládou se cpou od rána do večera po kilech....Ale co!
Hned jsme zapadli do Cafféé Bifröst na večeři a setkali se postupně s dvěma kusy Francouzů, po kusu s Němcem, Estonkou, Rakušankou, Maďarkou a bandou jejich vysmátých islandských spolužáků. Dále se tam vyskytoval americký učitel filozofie. Co má společného filozofie s byznysem netuším, ale jako součást vzdělání, proč ne? Vzhledem k tomu, jak je škola vzdálena od civilizace, tak má skupinka zahraničních studentů k dispozici auto. Docela zábavné setkání, na večeři jsme měli krevety a poté teprve potřetí jsem měl na Islandu maso, co kdysi pravděpodobně bývalo jakýmsi opeřencem. K tomu křišťálová voda s ledem jako vždy a pivo, ale tentokrát pouze Víking Lite.
Ani nevím jak, ale ocitl jsem se ve francouzském koutku, nicméně se naštěstí mluvilo převážně anglicky. Musím říct, že angličtina šla Frantíkům mimořádně dobře, ale na druhou stranu mě ujistili, že jsou doma jedni z mála, co vůbec anglicky mluví. S Francouzkou naproti jsme probrali bankovnictví a tak jsem zmínil svou práci pro Komerční banku patřící francouzské bance Societe Generale. Nemohl jsem nenaznačit, že mají poněkud zvláštní systém řízení (tak jsem politicky korektně nazval největší bordel, jaký jsem kdy v bankovnictví viděl) a ona to kupodivu potvrdila, že prý to dělají jinak než ostatní! Také mluvila o tom, že by chtěla pracovat v lidských zdrojích, protože se jí samotný byznyz zdá příliš kapitalistický, jak překvapivé, že?!:)))
Cestou zpátky do civilizační malovesnice Hvanneyri jsme měli štěstí na severský fenomén a to polární záři. Naprosto úžasné, rychle měnící se zelené pruhy nebo spíš závoje vlající na temné noční obloze. Prostě bomba!
úterý 25. září 2007
sobota 22. září 2007
Hliníkárny!
22.9.
Na konci minulého postu jsem Vám slíbil vysvětlení ohledně velkého počtu ne právě ekologických hliníkáren na Islandu. Na základě jedné rádoby vtipné průpovídky ze známého českého filmu, bychom se mohli mylně domnívat, že se Hliník odstěhoval do Humpolce. Věřte nebo ne, ale hliník se odstěhoval na Island:)
Důvody, proč je na Islandu tolik hliníkáren, jsou v zásadě dva. Zaprvé má Island díky své poloze uprostřed Atlantiku obrovské množství srážek (až 3000 mm na jihu ostrova) a tím pádem relativně stabilní množství vody v řekách, ať už ledovcového, smíšeného nebo čistě srážkového původu. Takže stačí postavit vodní elektrárnu a máte elektrického proudu tolik, že nevíte kam s ním! No a to je právě ono! Když máte elektrickou energii, tak ji musíte nějak rozumně využít, což je právě ten druhý důvod. K tomu ještě připočtěte několik geotermálních elektráren a máme tu obrovský přebytek elektrické energie. Vzhledem k tomu, že není možné ji kamkoliv vyvážet a prodávat (nejblíž je to asi „jen“ 280 km do Grónska, ale pochybuju, že pro ni mají tuleni a lední medvědi nějaké smysluplnější využití.....). Jooo a tak dlouhý kabel k pevnině zatím rozhodně není reálný. Takže vám nezbude než ji zprostředkovaně vyvážet ve formě produktu, při jehož výrobě byla maximálně využita (hliník se vyrábí elektrolýzou dovezené hliníkové rudy bauxitu). Od geologa z National Energy Authority jsem se dozvěděl, že 90 % vyrobené elektrické energie se spotřebuje právě na výrobu hliníku! Zbylých 10 % bohatě stačí pro asi 300 tisíc obyvatel Islandu.
Jenom cestou z mezinárodního letiště v Keflavíku do Hvanneyri projíždíte kolem dvou hliníkáren, z nichž jedna je na samotném předměstí Reykjavíku! Samozřejmě je to také velmi dobrý byznys pro americkou firmu Alcoa, která hliníkárny vlastní a provozuje. Něco taky Islandu jistě kápne z daní, jak ze samotného Alconu, tak z jeho zaměstnanců. Nemluvě o různých pozornostech pro místní politiky a vládní úředníky, ale to je všude ve světě, jenom v různé míře. Islanďanům se už v hliníkárnách moc pracovat nechce a to je také jeden z důvodů polské imigrace na Island. Poláci jsou na Islandu zdaleka nejpočetnější menšinou překvapivě po Filipíncích! Nicméně je jich tu jen pár tisícovek a rozhodně to tady není jako v Irsku, kde jich jsou statisíce. Podle mě je jen otázkou času, kdy jich tam bude víc než těch líných Irů a to bude teprve sranda!
PS: Docela ty Islanďany a hliníkárny chápu, už jenom proto, že mám kolo z hliníkové slitiny:)
Na konci minulého postu jsem Vám slíbil vysvětlení ohledně velkého počtu ne právě ekologických hliníkáren na Islandu. Na základě jedné rádoby vtipné průpovídky ze známého českého filmu, bychom se mohli mylně domnívat, že se Hliník odstěhoval do Humpolce. Věřte nebo ne, ale hliník se odstěhoval na Island:)
Důvody, proč je na Islandu tolik hliníkáren, jsou v zásadě dva. Zaprvé má Island díky své poloze uprostřed Atlantiku obrovské množství srážek (až 3000 mm na jihu ostrova) a tím pádem relativně stabilní množství vody v řekách, ať už ledovcového, smíšeného nebo čistě srážkového původu. Takže stačí postavit vodní elektrárnu a máte elektrického proudu tolik, že nevíte kam s ním! No a to je právě ono! Když máte elektrickou energii, tak ji musíte nějak rozumně využít, což je právě ten druhý důvod. K tomu ještě připočtěte několik geotermálních elektráren a máme tu obrovský přebytek elektrické energie. Vzhledem k tomu, že není možné ji kamkoliv vyvážet a prodávat (nejblíž je to asi „jen“ 280 km do Grónska, ale pochybuju, že pro ni mají tuleni a lední medvědi nějaké smysluplnější využití.....). Jooo a tak dlouhý kabel k pevnině zatím rozhodně není reálný. Takže vám nezbude než ji zprostředkovaně vyvážet ve formě produktu, při jehož výrobě byla maximálně využita (hliník se vyrábí elektrolýzou dovezené hliníkové rudy bauxitu). Od geologa z National Energy Authority jsem se dozvěděl, že 90 % vyrobené elektrické energie se spotřebuje právě na výrobu hliníku! Zbylých 10 % bohatě stačí pro asi 300 tisíc obyvatel Islandu.
Jenom cestou z mezinárodního letiště v Keflavíku do Hvanneyri projíždíte kolem dvou hliníkáren, z nichž jedna je na samotném předměstí Reykjavíku! Samozřejmě je to také velmi dobrý byznys pro americkou firmu Alcoa, která hliníkárny vlastní a provozuje. Něco taky Islandu jistě kápne z daní, jak ze samotného Alconu, tak z jeho zaměstnanců. Nemluvě o různých pozornostech pro místní politiky a vládní úředníky, ale to je všude ve světě, jenom v různé míře. Islanďanům se už v hliníkárnách moc pracovat nechce a to je také jeden z důvodů polské imigrace na Island. Poláci jsou na Islandu zdaleka nejpočetnější menšinou překvapivě po Filipíncích! Nicméně je jich tu jen pár tisícovek a rozhodně to tady není jako v Irsku, kde jich jsou statisíce. Podle mě je jen otázkou času, kdy jich tam bude víc než těch líných Irů a to bude teprve sranda!
PS: Docela ty Islanďany a hliníkárny chápu, už jenom proto, že mám kolo z hliníkové slitiny:)
neděle 16. září 2007
Cool School!
16.9.
Myslím, že bych Vám konečně měl trochu podrobněji popsat to, kvůli čemu tady vlastně jsem!
Ano, sice by někteří z Vás mohli při čtení tohoto blogu nabýt dojmu, že jsem zdejší pobyt pojal výhradně turisticky, ale překvapivě tomu tak není.
Takže, škola je tady za prvé o dost intenzivnější než na mé Alma Mater z důvodu rozdělení semestru na dvě poloviny. Na předměty máte poloviční dobu než u nás, ale zase jsou obvykle jenom dva až tři za „půlsemestr“. V přepočtu na ECTS kredity to vychází jako u nás kolem 30 za semestr. Za druhé mám pocit, že je tu škola o něco náročnější, především na samostudium literatury, které dostanete hromadu a i pro Islanďany je to až na výjimky literatura v angličtině. Anglicky tu mluví skutečně každý velmi dobře, včetně lidí u kterých byste to rozhodně nečekali, jako například starší farmáři. Psal už jsem jeden písemný test (mid-term exam) v polovině poloviny (pro potrhlé matematiky v 1/4) tradičního českého semestru:) Měl jsem pocit, že je to dost jednoduchý, ale zase na druhou stranu kdybych nenastudoval právě tu hromadu literatury a nenapsal poměrně rozsáhlý úkol, tak bych se pořádně zapotil. Takže s tím srovnáváním se školou doma si až tak jist nejsem. Kromě toho dostáváme písemné úkoly, ve kterých je již třeba něco skutečného vyplodit, buď právě na základě studia literatury nebo exkurzí do terénu.
Všechny předměty co mám zapsané, jsou pro studenty co již mají Bc, BSc úroveň, tedy graduate. Slidy na přednáškách jsou v Islandštině, nicméně vyučující se dost často odkazují na vlastní nebo cizí vědeckou práci a ta bývá naštěstí výhradně v angličtině.
Všichni vyučující mají špičkové vzdělání z USA, Kanady a v menší míře ze Skandinávie. Učí a bádají, protože je to opravdu baví a jsou ve svém oboru skutečnými odborníky. Na takové ty pověstné „hejhuly“, kteří (ne)učí, protože nic jiného neumí, tady rozhodně na rozdíl od ČR nenarazíte. Tím ale neříkám, že u nás a na mé Alma Mater nemáme velmi dobré učitele a vědce! Akorát jsou v menšině. Při studování uznávané knihy jednoho velice citovaného autora a hvězdy z oboru Ecological Restoration jsem narazil na citaci vědecké práce našeho učitele, kterého jsem měl na cvičení z jednoho předmětu. Nebudu ho jmenovat, ale asi byste byli hooodně překvapení!
Jinak se z přednášky pořizuje videozáznam, který se poté přenese na net, kde se na něj můžete dívat až do úplného zblbnutí.... To může být také jedním z důvodů, proč na předmětu na kterém je zapsáno 60 studentů nás pravidelně sedí 5!
Musím přiznat, že to byl pro mě docela šok, když jsem se ze záznamu slyšel, jak odpovídám na otázky přednášejícího a rozvíjím své obvyklé lehce obskurní teorie.... Ještě, že jsem se neslyšel při přednesu teď už několika asi 15 minutových prezentací, co jsem tady měl. To už bych se asi dávno oběsil na nejbližším „oběsuschopném“ stromě.
Na poslední přednášce v pátek jsme podrobně probírali formy eroze na Islandu a možná řešení pro jejich „restoration“. Nakonec nám naše vyučující předložila obrázek totálně erodovaného povrchu, na kterém se již vesele rozvíjela typická islandská poušť, s dotazem co s tím. Pobavil mě nápad jednoho spolužáka, který tam navrhoval postavit hliníkárnu, prý už to stejně horší být nemůže:) Tím se dostáváme k dalšímu velice zajímavému tématu, kterým jsou hliníkárny na Islandu, ale o tom, až zase někdy příště!
See Ya!
PS: Asi v polovině týdne jsme měli opět malé zemětřesení o síle 2 stupně, tentokrát s epicentrem jen asi 5 km od školy. Byl jsem právě na obědě, ale nic jsem nezaznamenal.
Myslím, že bych Vám konečně měl trochu podrobněji popsat to, kvůli čemu tady vlastně jsem!
Ano, sice by někteří z Vás mohli při čtení tohoto blogu nabýt dojmu, že jsem zdejší pobyt pojal výhradně turisticky, ale překvapivě tomu tak není.
Takže, škola je tady za prvé o dost intenzivnější než na mé Alma Mater z důvodu rozdělení semestru na dvě poloviny. Na předměty máte poloviční dobu než u nás, ale zase jsou obvykle jenom dva až tři za „půlsemestr“. V přepočtu na ECTS kredity to vychází jako u nás kolem 30 za semestr. Za druhé mám pocit, že je tu škola o něco náročnější, především na samostudium literatury, které dostanete hromadu a i pro Islanďany je to až na výjimky literatura v angličtině. Anglicky tu mluví skutečně každý velmi dobře, včetně lidí u kterých byste to rozhodně nečekali, jako například starší farmáři. Psal už jsem jeden písemný test (mid-term exam) v polovině poloviny (pro potrhlé matematiky v 1/4) tradičního českého semestru:) Měl jsem pocit, že je to dost jednoduchý, ale zase na druhou stranu kdybych nenastudoval právě tu hromadu literatury a nenapsal poměrně rozsáhlý úkol, tak bych se pořádně zapotil. Takže s tím srovnáváním se školou doma si až tak jist nejsem. Kromě toho dostáváme písemné úkoly, ve kterých je již třeba něco skutečného vyplodit, buď právě na základě studia literatury nebo exkurzí do terénu.
Všechny předměty co mám zapsané, jsou pro studenty co již mají Bc, BSc úroveň, tedy graduate. Slidy na přednáškách jsou v Islandštině, nicméně vyučující se dost často odkazují na vlastní nebo cizí vědeckou práci a ta bývá naštěstí výhradně v angličtině.
Všichni vyučující mají špičkové vzdělání z USA, Kanady a v menší míře ze Skandinávie. Učí a bádají, protože je to opravdu baví a jsou ve svém oboru skutečnými odborníky. Na takové ty pověstné „hejhuly“, kteří (ne)učí, protože nic jiného neumí, tady rozhodně na rozdíl od ČR nenarazíte. Tím ale neříkám, že u nás a na mé Alma Mater nemáme velmi dobré učitele a vědce! Akorát jsou v menšině. Při studování uznávané knihy jednoho velice citovaného autora a hvězdy z oboru Ecological Restoration jsem narazil na citaci vědecké práce našeho učitele, kterého jsem měl na cvičení z jednoho předmětu. Nebudu ho jmenovat, ale asi byste byli hooodně překvapení!
Jinak se z přednášky pořizuje videozáznam, který se poté přenese na net, kde se na něj můžete dívat až do úplného zblbnutí.... To může být také jedním z důvodů, proč na předmětu na kterém je zapsáno 60 studentů nás pravidelně sedí 5!
Musím přiznat, že to byl pro mě docela šok, když jsem se ze záznamu slyšel, jak odpovídám na otázky přednášejícího a rozvíjím své obvyklé lehce obskurní teorie.... Ještě, že jsem se neslyšel při přednesu teď už několika asi 15 minutových prezentací, co jsem tady měl. To už bych se asi dávno oběsil na nejbližším „oběsuschopném“ stromě.
Na poslední přednášce v pátek jsme podrobně probírali formy eroze na Islandu a možná řešení pro jejich „restoration“. Nakonec nám naše vyučující předložila obrázek totálně erodovaného povrchu, na kterém se již vesele rozvíjela typická islandská poušť, s dotazem co s tím. Pobavil mě nápad jednoho spolužáka, který tam navrhoval postavit hliníkárnu, prý už to stejně horší být nemůže:) Tím se dostáváme k dalšímu velice zajímavému tématu, kterým jsou hliníkárny na Islandu, ale o tom, až zase někdy příště!
See Ya!
PS: Asi v polovině týdne jsme měli opět malé zemětřesení o síle 2 stupně, tentokrát s epicentrem jen asi 5 km od školy. Byl jsem právě na obědě, ale nic jsem nezaznamenal.
pondělí 10. září 2007
Párty v „Sheep House“!
9.9.
Přes různé tamtamy a během několika marných pokusů o rozluštění školního mailu jsem se dozvěděl, že se bude konat školní párty v Sheep House. Jako první jsem začal zjišťovat, kde že vlastně ten Sheep House je. Jediné místo, které přicházelo v úvahu, se nachází až na úplném konci Hvanneyri mezi pastvinami vedle haly pro cvičení koní. Ve škole už nikdo nebyl a tak jsem se rozhodl, že se tam vypravím sám pěšky. Nicméně jsem potkal skupinku lidí z mezinárodního training programu a rázem jsem byl pozván do auta, které měli na víkend k dispozici. Takže jsme vyrazili na směšně krátkou asi kilometrovou jízdu.
U Sheep House stála jenom jedna otřískaná dodávka a policejní auto! Jako nejméně „barevný“ a nejvíce islandsky vypadající cestující v autě jsem byl vybrán obhlédnout situaci a zeptat se co a jak. V mírném dešti jsem předvedl groteskní tanec mezi kalužemi na šterkové cestě a posléze vykročil k překvapivě elektrických vratům do Sheep House ve kterých stáli dva policisté a jeden člověk, kterého jsem si otipoval jako pořadatele nebo hudebníka. Islandsky jsem pozdravil a tím na sebe spustil proud islandštiny jako obvykle:) od obrovského a drsně vypadajícího policisty s oholenou hlavou! Nasadil jsem tedy svou oblíbenou frázi: I'm sorry, but I'm not speaking Islandic. Pohledem si změřil mě a poté auto s evidentně neislandskými postavami a zeptal se, co potřebujeme nebo hledáme. Když jsem mu řekl, že hledáme místo, kde se má konat párty, tak se jen pousmál. Od okolo stojícího pořadatele-hudebníka jsem se hned dozvěděl, že jsme na správném místě (pohledem do haly to tak nevypadalo), ale že párty začíná až od 10 hodin. Poděkoval jsem a policistům v nějakém záchvatu rádoby vtipnosti sdělil, že jsou první policisté co vidím na Islandu. Příslušník, který dosud stál v pozadí a přitrouble okouněl se začal smát, ale ten druhý obrovský si mě začal prohlížet zkoumavým a podezřívavým výrazem, který se vzápětí změnil ve výraz člověka tušícího, že jedná s totálním idiotem. Nasadil jsem tedy proto odpovídající totálně idiotský výraz, ještě jednou poděkoval a s dětskými slovy bye bye zamířil k autu.
Tam jsem naprosto vyjevené skupince tlumočil stav věcí a rozhodli se čas zatím vyplnit večerní návštěvou blízkého městečka Borgarnes. Co mohla islandská policie zjišťovat ohledně neškodné studentské párty za vesnicí mi zůstává záhadou. Po našem návratu k Sheep House, tentokrát asi kolem 10:30 pm tam sice přibylo jedno auto a policejní zmizelo, ale stále žádná párty. Takže jsme se definitivně rozhodli k návratu do školy.
Původně jsem si chtěl číst, ale nakonec mě napadlo, ža bych mohl v rámci „socializingu“ navštívit alespoň místní bar. Takže asi kolem 11 pm jsem vyrazil do tmy a deště směrem ke „kulturnímu zařízení“ nacházejícímu se jako v každé malé vesnici v pomyslném trojúhelníku s kostelem a hřbitovem. V baru kromě barmana zase nikdo nebyl! Ale bar je na kopečku a tím pádem jsem zahlédl skupinkovou linii lidí vedoucí od kolejí směrem k Sheep House. Konečně nějaký život!!!A tak jsem se k nim přidal.
Tentokrát už Sheep House krásně svítil a otřásal se hudbou. Konečně dorazila párty! Zaplněná hala byla téměř luxusně zařízená stolky, podiem s obří aparaturou, toaletami, tepelnou lampou na plyn a to vše bylo provoněné několika balíky sena:)
Na podium vyhrávala kapelu ze tří kluků jenom s kytarou, baskytarou, bicími a v tomto složení hrála naprosto neuvěřitelně. Co se songů v islandštině týče netuším, ale v angličtině hráli skvěle, dokonce si troufám tvrdit, že líp než samotní autoři, když hrajou na živo! Většina Islanďanů tancovala v plechovkou piva v ruce a po hodině se jich docela dost slušně motalo a to hlavně holky! Pak jim asi došlo pivo, nicméně se počet vláčně tancujících lidí rychle zvyšoval. Aby ne, když do sebe začali lít tvrdej chlast jako vodu:) To už někteří neustáli, motali se a popadávali všude kolem. Kapela hrála v plném složení asi do 2 am, kdy to vypadalo, že se bude končit a kdy si baskytarista zbalil fidlátka a zmizel. No , těm dvěma zbývajícím to nijak zvlášť nevadilo a pokračovali s muzikou vesele dál. Nakonec asi o půlhodinu později zhasla světla a s tím i proud do aparatury, takže nastal konec muzicírování:(
Párty ale neskončila, jen se část doposud stojících studentů včetně mě přesunula do baru. Tam se pokračovalo asi ještě hodinu včetně hraní, ale už jenom na akustickou kytaru. Pak nás vyhodili i z baru a párty lehce před 4 am definitivně skončila. Quentin Tarantino někde mluvil o tom, že párty na Islandu jsou super a teď to můžu rozhodně potvrdit!
Jinak jsem se v průběhu párty seznámil nebo byl seznámem se spoustou studentů a i zajímavých místních lidí, takže proběhl úspěšný „socializing“.
Ze vzhledu a chování Islanďanů na párty usuzuji, že rozhodně nejsou jenom homogenními potomky Vikingů. Na ostrově od doby ranného osídlení působilo mnoho irských mnichů, kteří se zabývali šířením víry a ve svém volném čase zcela jistě i šířením genetické informace:) Až se mi někdy zdá, že hlavní byla ta genetická informace...
Jooo a mám pocit, že minimálně každej pátej Islanďan byl někdy v Praze, což mě jako Pražáka velmi těší:), ale hlavně mi to hodně pomáhá, když se ptají odkud jsem.
PS: Místní pivo jménem jak jinak než Víking, je rozhodně pitelné a chutná podobně jako Heineken...Ale na cenu se raději ani neptejte!
Přes různé tamtamy a během několika marných pokusů o rozluštění školního mailu jsem se dozvěděl, že se bude konat školní párty v Sheep House. Jako první jsem začal zjišťovat, kde že vlastně ten Sheep House je. Jediné místo, které přicházelo v úvahu, se nachází až na úplném konci Hvanneyri mezi pastvinami vedle haly pro cvičení koní. Ve škole už nikdo nebyl a tak jsem se rozhodl, že se tam vypravím sám pěšky. Nicméně jsem potkal skupinku lidí z mezinárodního training programu a rázem jsem byl pozván do auta, které měli na víkend k dispozici. Takže jsme vyrazili na směšně krátkou asi kilometrovou jízdu.
U Sheep House stála jenom jedna otřískaná dodávka a policejní auto! Jako nejméně „barevný“ a nejvíce islandsky vypadající cestující v autě jsem byl vybrán obhlédnout situaci a zeptat se co a jak. V mírném dešti jsem předvedl groteskní tanec mezi kalužemi na šterkové cestě a posléze vykročil k překvapivě elektrických vratům do Sheep House ve kterých stáli dva policisté a jeden člověk, kterého jsem si otipoval jako pořadatele nebo hudebníka. Islandsky jsem pozdravil a tím na sebe spustil proud islandštiny jako obvykle:) od obrovského a drsně vypadajícího policisty s oholenou hlavou! Nasadil jsem tedy svou oblíbenou frázi: I'm sorry, but I'm not speaking Islandic. Pohledem si změřil mě a poté auto s evidentně neislandskými postavami a zeptal se, co potřebujeme nebo hledáme. Když jsem mu řekl, že hledáme místo, kde se má konat párty, tak se jen pousmál. Od okolo stojícího pořadatele-hudebníka jsem se hned dozvěděl, že jsme na správném místě (pohledem do haly to tak nevypadalo), ale že párty začíná až od 10 hodin. Poděkoval jsem a policistům v nějakém záchvatu rádoby vtipnosti sdělil, že jsou první policisté co vidím na Islandu. Příslušník, který dosud stál v pozadí a přitrouble okouněl se začal smát, ale ten druhý obrovský si mě začal prohlížet zkoumavým a podezřívavým výrazem, který se vzápětí změnil ve výraz člověka tušícího, že jedná s totálním idiotem. Nasadil jsem tedy proto odpovídající totálně idiotský výraz, ještě jednou poděkoval a s dětskými slovy bye bye zamířil k autu.
Tam jsem naprosto vyjevené skupince tlumočil stav věcí a rozhodli se čas zatím vyplnit večerní návštěvou blízkého městečka Borgarnes. Co mohla islandská policie zjišťovat ohledně neškodné studentské párty za vesnicí mi zůstává záhadou. Po našem návratu k Sheep House, tentokrát asi kolem 10:30 pm tam sice přibylo jedno auto a policejní zmizelo, ale stále žádná párty. Takže jsme se definitivně rozhodli k návratu do školy.
Původně jsem si chtěl číst, ale nakonec mě napadlo, ža bych mohl v rámci „socializingu“ navštívit alespoň místní bar. Takže asi kolem 11 pm jsem vyrazil do tmy a deště směrem ke „kulturnímu zařízení“ nacházejícímu se jako v každé malé vesnici v pomyslném trojúhelníku s kostelem a hřbitovem. V baru kromě barmana zase nikdo nebyl! Ale bar je na kopečku a tím pádem jsem zahlédl skupinkovou linii lidí vedoucí od kolejí směrem k Sheep House. Konečně nějaký život!!!A tak jsem se k nim přidal.
Tentokrát už Sheep House krásně svítil a otřásal se hudbou. Konečně dorazila párty! Zaplněná hala byla téměř luxusně zařízená stolky, podiem s obří aparaturou, toaletami, tepelnou lampou na plyn a to vše bylo provoněné několika balíky sena:)
Na podium vyhrávala kapelu ze tří kluků jenom s kytarou, baskytarou, bicími a v tomto složení hrála naprosto neuvěřitelně. Co se songů v islandštině týče netuším, ale v angličtině hráli skvěle, dokonce si troufám tvrdit, že líp než samotní autoři, když hrajou na živo! Většina Islanďanů tancovala v plechovkou piva v ruce a po hodině se jich docela dost slušně motalo a to hlavně holky! Pak jim asi došlo pivo, nicméně se počet vláčně tancujících lidí rychle zvyšoval. Aby ne, když do sebe začali lít tvrdej chlast jako vodu:) To už někteří neustáli, motali se a popadávali všude kolem. Kapela hrála v plném složení asi do 2 am, kdy to vypadalo, že se bude končit a kdy si baskytarista zbalil fidlátka a zmizel. No , těm dvěma zbývajícím to nijak zvlášť nevadilo a pokračovali s muzikou vesele dál. Nakonec asi o půlhodinu později zhasla světla a s tím i proud do aparatury, takže nastal konec muzicírování:(
Párty ale neskončila, jen se část doposud stojících studentů včetně mě přesunula do baru. Tam se pokračovalo asi ještě hodinu včetně hraní, ale už jenom na akustickou kytaru. Pak nás vyhodili i z baru a párty lehce před 4 am definitivně skončila. Quentin Tarantino někde mluvil o tom, že párty na Islandu jsou super a teď to můžu rozhodně potvrdit!
Jinak jsem se v průběhu párty seznámil nebo byl seznámem se spoustou studentů a i zajímavých místních lidí, takže proběhl úspěšný „socializing“.
Ze vzhledu a chování Islanďanů na párty usuzuji, že rozhodně nejsou jenom homogenními potomky Vikingů. Na ostrově od doby ranného osídlení působilo mnoho irských mnichů, kteří se zabývali šířením víry a ve svém volném čase zcela jistě i šířením genetické informace:) Až se mi někdy zdá, že hlavní byla ta genetická informace...
Jooo a mám pocit, že minimálně každej pátej Islanďan byl někdy v Praze, což mě jako Pražáka velmi těší:), ale hlavně mi to hodně pomáhá, když se ptají odkud jsem.
PS: Místní pivo jménem jak jinak než Víking, je rozhodně pitelné a chutná podobně jako Heineken...Ale na cenu se raději ani neptejte!
středa 5. září 2007
Co se dá a nedá jíst na Islandu a nejen to!
5.9.
Konečně se zase můžu dostat k psaní blogu. Od neděle jsem se totiž musel věnovat studiu, konkrétně prvnímu domácímu úkolu. Jasně, tuším, že taková silná slova musí znít šíleně od notorického „nedělače“ domácích úkolů, ale tento úkol tvořil 7,5% konečné známky, takže vcelku stálo za to, ho splnit a o vytvoření dobrého dojmu Erasmus studenta netřeba hovořit. Literatury jsem měl dostatek, nicméně jednu velice důležitou knihu jsem dostal až dnes. Velkou část zdrojů jsem různě postahoval z internetového přístupu Islandu do světových vědeckých databází. Přístup k tomuto nástroji má každý, kdo se nejen fyzicky, ale i duševně vyskytuje na Islandu a platí ho islandská vláda. Takže můžete stahovat nejenom abstrakty, ale kompletně celé články! No naprostá bomba, nekonečná studna informací.
Teď konečně k tomu jídlu!!!
Jak je známo, Island je asi ze 60% ekonomicky závislý na lovení ryb a jiné mořské havěti. Dalším velice oblíbeným zdrojem „flákoty“ jsou ovce a ovečáci. Koně tu chovají výhradně pro zábavu a jako koníček:), takže nepředpokládám, že by je jedli. Z toho celkem jednoduše odvodíme, co asi bude nejčastěji na talíři.
Takže na čem si na Islandu pochutnáte a na čem nikoliv?
Za dobu co jsem ve škole + týden v sídle Soil Conservation Service v Gunnarsholtu, jsem si udělal docela dobrou představu o islandském jídle ve školních a firemních jídelnách. Obrazně řečeno, probíhá střídání různých druhů jídel z ryb a ovcí. Situace v domácnostech je dle jednoho čistokrevného Islanďana trochu jiná, obvykle mají rybí maso jenom jednou až dvakrát v týdnu. S jakou rybou se můžeme setkat na talíři? No, asi nejčastěji ochutnáte různě připravené „white fish“, což je druh ryb jako třeba haddock (přímý příbuzný tresky). Pak tu máme lososa, kterého Islanďané umí skutečně skvěle připravit, mňam, mňam:) Dále jsem se na pizze setkal s tučňákem, který se v místních vodách vyskytuje zřídka. Když jsem si ho koupil v obchodě, tak jsem zjistil, že pochází z Thajska, to se chlapec docela projel, co?! Zvolna přejdeme k ovčímu masu. Nevím, jestli je to jeho běžná vlastnost, ale dvakrát jsem měl u steaku pocit, že jsem dostal na talíř nějakou velmi zasloužilou ovci. Nicméně, Islanďané dokonce jednou ohlodávali kosti, no za těch 11 století se ovce jíst naučíte, ať chcete nebo ne! Chuťově rozhodně žádný zázrak. Jinak, ale ovce připravená jako mleté maso se zeleninou a houbami, hmmm, to je něco, mňam, mňam, můžu jen doporučit! Co bych, ale rozhodně nedoporučoval, je tuk z ovce používaný na omaštění přílohy. Jen jednou jsem ho použil na rýži, která se pro mě vzápětí stala zcela nepoživatelnou. Tuto nažloutlou, odporně zapáchající a naprosto příšerně chutnající tekutinu, bych spíš zařadil mezi maziva. Na kolo bych si ho, ale rozhodně nedal, protože bych musel být cítit na kilometry. Ale je dost možné, že by mazal líp než běžný olej s teflonem, který obvykle používám....Ne ne, srovnání chuti ovčího tuku a oleje na kolo po mně nechtějte:)
Dále se mi zdá překvapivé, jak často používají na Islandu houby jako přísadu do jídla. Najdete je hodně často ve směsi s masem nebo v různých omáčkách. Představa houbaření v islandském lese je ale hodně srandovní, takže to asi budou průmyslově pěstované žampiony nebo tak něco. Jinak, ceny v supermarketech jsou jen lehce vyšší nebo třeba u zeleniny a ovoce dokonce nižší než v Čechách. Takže uvařit si rozhodně není problém.
PS: Tučňákem samozřejmě myslím tuňáka...
Konečně se zase můžu dostat k psaní blogu. Od neděle jsem se totiž musel věnovat studiu, konkrétně prvnímu domácímu úkolu. Jasně, tuším, že taková silná slova musí znít šíleně od notorického „nedělače“ domácích úkolů, ale tento úkol tvořil 7,5% konečné známky, takže vcelku stálo za to, ho splnit a o vytvoření dobrého dojmu Erasmus studenta netřeba hovořit. Literatury jsem měl dostatek, nicméně jednu velice důležitou knihu jsem dostal až dnes. Velkou část zdrojů jsem různě postahoval z internetového přístupu Islandu do světových vědeckých databází. Přístup k tomuto nástroji má každý, kdo se nejen fyzicky, ale i duševně vyskytuje na Islandu a platí ho islandská vláda. Takže můžete stahovat nejenom abstrakty, ale kompletně celé články! No naprostá bomba, nekonečná studna informací.
Teď konečně k tomu jídlu!!!
Jak je známo, Island je asi ze 60% ekonomicky závislý na lovení ryb a jiné mořské havěti. Dalším velice oblíbeným zdrojem „flákoty“ jsou ovce a ovečáci. Koně tu chovají výhradně pro zábavu a jako koníček:), takže nepředpokládám, že by je jedli. Z toho celkem jednoduše odvodíme, co asi bude nejčastěji na talíři.
Takže na čem si na Islandu pochutnáte a na čem nikoliv?
Za dobu co jsem ve škole + týden v sídle Soil Conservation Service v Gunnarsholtu, jsem si udělal docela dobrou představu o islandském jídle ve školních a firemních jídelnách. Obrazně řečeno, probíhá střídání různých druhů jídel z ryb a ovcí. Situace v domácnostech je dle jednoho čistokrevného Islanďana trochu jiná, obvykle mají rybí maso jenom jednou až dvakrát v týdnu. S jakou rybou se můžeme setkat na talíři? No, asi nejčastěji ochutnáte různě připravené „white fish“, což je druh ryb jako třeba haddock (přímý příbuzný tresky). Pak tu máme lososa, kterého Islanďané umí skutečně skvěle připravit, mňam, mňam:) Dále jsem se na pizze setkal s tučňákem, který se v místních vodách vyskytuje zřídka. Když jsem si ho koupil v obchodě, tak jsem zjistil, že pochází z Thajska, to se chlapec docela projel, co?! Zvolna přejdeme k ovčímu masu. Nevím, jestli je to jeho běžná vlastnost, ale dvakrát jsem měl u steaku pocit, že jsem dostal na talíř nějakou velmi zasloužilou ovci. Nicméně, Islanďané dokonce jednou ohlodávali kosti, no za těch 11 století se ovce jíst naučíte, ať chcete nebo ne! Chuťově rozhodně žádný zázrak. Jinak, ale ovce připravená jako mleté maso se zeleninou a houbami, hmmm, to je něco, mňam, mňam, můžu jen doporučit! Co bych, ale rozhodně nedoporučoval, je tuk z ovce používaný na omaštění přílohy. Jen jednou jsem ho použil na rýži, která se pro mě vzápětí stala zcela nepoživatelnou. Tuto nažloutlou, odporně zapáchající a naprosto příšerně chutnající tekutinu, bych spíš zařadil mezi maziva. Na kolo bych si ho, ale rozhodně nedal, protože bych musel být cítit na kilometry. Ale je dost možné, že by mazal líp než běžný olej s teflonem, který obvykle používám....Ne ne, srovnání chuti ovčího tuku a oleje na kolo po mně nechtějte:)
Dále se mi zdá překvapivé, jak často používají na Islandu houby jako přísadu do jídla. Najdete je hodně často ve směsi s masem nebo v různých omáčkách. Představa houbaření v islandském lese je ale hodně srandovní, takže to asi budou průmyslově pěstované žampiony nebo tak něco. Jinak, ceny v supermarketech jsou jen lehce vyšší nebo třeba u zeleniny a ovoce dokonce nižší než v Čechách. Takže uvařit si rozhodně není problém.
PS: Tučňákem samozřejmě myslím tuňáka...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)