Komentář politických hrátek v ČR.

28.11.

Sice jsem od toho všeho naštěstí fyzicky dost daleko, ale stejně mi to nedá, abych si neodpustil pár komentářů k našim současným politickým hrátkám.

Musím říct, že mi odsud naše dnešní politická scéna připomíná loutkové divadlo ještě mnohem víc než obvykle. Loutky tak jako v každém správném loutkovém divadle někdo tahá za drátky, do toho se k tomu mezi sebou hašteří, o jejich soukromých kšeftících nemluvě. Niccolo Machiavelli by zaplesal:)

Neříkám, že tady je to o mnoho lepší, nedávnu tu vypukla aféra ohledně prodeje lukrativní části státní firmy, která má zajištěnou exkluzivní smlouvu o průzkumu geotermálních zdrojů. Samozřejmě za pár ISK do soukromých rukou, ale alespoň to mělo jistou úroveň. Podobné to také bude s dárky pro místní politiky za souhlas se stavbou přehrad a na ně návazných hliníkáren. Jistě jim švýcarská a karibská konta přetékají, ale zatím to na ně neprasklo! To se s kulturou kolem aféry bratra Čunka naprosto nedá srovnávat:)

Čunkohrátky...
Když už jsem politik a beru úplatky, tak je proboha nepřenáším v igelitkách nebo si je neukládám na svá konta v nediskrétních českých bankách! To s těma přídavkama na děti snad ani není možný!! Za to všechno bych nařídil Čunkovi otčenášů až na půdu, důsledné sebemrskání a především zaplacení odpustků ve výši přijatých úplatků!

Vepřor Paroubek se oženil s docela zajímavou blonckou...
Henry Kissinger říkával, že moc je největší afrodiziakum, takže nakonec proč ne?! Ale stejně se mi to moc nezdá, spíš to vypadá jako snaha zalíbit se prostému lidu. Stejně jako jeho výkřiky o prý nehospodárném přistání letadla s Topolánkem v Alpách, které mělo stát a pravděpodobně i stálo statisíce. Letadla lítat prostě musejí, jinak se je nevyplatí mít, takže je vcelku jedno, jestli tam byl Topolánek s Dalíkem na líbánkách nebo si jen tak zalyžovat, jen doufám, že sebou alespoň vzali malého Talmánka! Na to ale prostý lid dobře slyší, to, že se za jeho vlády socanů nevýhodnými zakázkami běžně ztrácely desítky miliard - ticho po pěšině.

Profesor Švejnar se chce nechat kandidovat na prezidenta...
Jeho názory celkem nikdo nezná, těžko se může orientovat v současné situaci v ČR, je nezpochybnitelně napojen na velmi vlivnou bankovní skupinu ČSOB a jak by se zachoval v případě nějaké krize zůstává záhadou. Ochotně však panáčkuje před každou politickou stranou a vůbec se snaží tvářit jako dobrý antiKlaus. Dokonce to vypadá, že nechce jen „dělat Bureše“, ale vidím ho pouze jako Bureše na druhou. Jen aby se v něm Paroubek nespletl a on ho potom nezařízl jako Špidla zařízl chudáka Zemana při prezidentské volbě. Spíš mě překvapuje, že se jako poměrně respektovaný akademik sníží k takovým tancům. Přesto všechno si myslím, že je z možných protikandidátů „nejvyššího modroptáčníka“ tím nejdůvěryhodnějším. Domnívám se, že lepší prezident než Klaus se dnes těžko najde, víme co od něj můžeme očekávat a to s ním dost ostře nesouhlasím zejména v otázkách globálního oteplování. Dokonce jsem byl na jedné jeho přednášce týkající se tohoto tématu a troufám si tvrdit, že to bylo vrcholné demagogické číslo.

Zelení se nám hádají...
No, není se čemu divit, když si do hnízda nasadili Jihočeskou matku a jednodušší paní učitelku Kuchtovou:)
Našli moji Zelení ministra školství našli! No po dvou měsících...! Osobně bych v tom „Údolí dutých hlav“ v Karmelitské ulici ministra nedělal ani kdybych měl k dispozici vládní limuzínu s vířivkou, houf sličně štěbetajících sexkretářek a hromadu dalších podobných recipročních utilitárností...A právě proto novému ministrovi srdečně přeji, aby vymetl tento administrativní chlív a hlavně tam, pokud možno natáhl nějaké perpektivní a schopné jedince, protože horší už to být skutečně nemůže. Jen se obávám, že je to bohužel nadlidský úkol.

V zajetí domácích úkolů...

24.11.

Ano, je to tak, i na notorického nedělače domácích úkolů jednou dojde. Na mě došlo až na Islandu, tady dost dobře není možné domácí úkoly nedělat, protože mají velký vliv na vaši konečnou známku. Kdybych věděl, kolik jich tady budu dostávat, tak bych sem snad ani nejezdil:) Nicméně, ale musím říct, že většina úkolů má překvapivě svůj smysl. Sice se najdou takové na jejichž účelem zůstává rozum stát, ale to je asi stejné všude.

Dnes jsem si vyrazil k moři ve fjordu, abych se trochu prošel po hladině jako Kristus. Skutečně boží pocit:), jen si tak kráčet po zmrzlém dně fjordu za odlivu, ve kterém se jinak míchá mořská a ledovcová voda. Sice dno vypadá jako bláto, ale je to v naprosté většině velmi jemný silt přinesený řekou od ledovce. Svou procházku po zmrzlé hladině jsem ukončil tím, že jsem z moře došel na pláž! Foukal ledový vítr, bylo kolem -5 C, voda zmrzlá, sluníčko za mraky - prostě dovolená na nic:)

Koník!

Školní exkurze na poloostrov Snaefellsnes a národního parku Snaefellsjökull

15.11.

V hluboké noci (8 hodin ráno, stále ještě za tmy:) se vydáváme na plánovanou exkurzi na poloostrov Snaefellsnes. Jedeme školní dodávkou předělanou na mikrobus, včetně nezbytného náhonu 4x4. Cesta moc neubíhá a tak se snažím trochu dospat. Po asi dvou hodinách cesty poprvé zastavujeme v informačním centru národního parku ve vesnici Hellnar přímo pod centrálním vulkánem Snaefellsjökull ( 1446 m), který vykukuje mezi líně se převalujícími mraky.



Moji islandští spolužáci si vychutnávají povídání místního průvodce a správce parku, což je pro mě stejné jako kdyby mluvil čínsky:), a tak si zatím čtu anglicky psané popisky pod obřími fotkami a exponáty. Fakt nádhera, člověk se dozví vše podstatné hlavně o místním životě. Naprosto mě šokuje, že místní lidé se v této oblasti vydávali na moře za rybolovem především v zimě!!! V létě totiž byla práce na farmách, kde byl i relativní dostatek jídla. V zimním období naopak práce nebyla a navíc nebylo co jíst, takže jim v podstatě nic jiného nezbylo. Vybavení místních rybářů bylo velmi skromné: obleček proti vodě z ovčí kůže, kloubouk, boty pro změnu z hovězí kůže (dost tenká, na rukavice by mohla být super, ale boty!?) s děravou špičkou a patou, aby voda mohla volně odtékat, místo pásku provaz! To vše na malé dřevěné bárce postavené převážně z naplaveného dřeva (z místního březového dřeva si postavíte tak lodičku do vany a to jen když bude mít štěstí a narazíte na větší strom:) Několik veslařů, předák, prcek ke kormidlu, toť vše! Předák úlovek poté rozdělil mezi posádku podle zásluh a většina ryb byla usušena v kamenných zídkách na lávových polích. V informačním centru si bylo možný vyzkoušet chůzi v takových botách po pásu nasypané lávy (simulace chůze po lávovém poli, čemuž se rybáři nevyhnuli při sušení a dopravě ryb), když jsem viděl spolužáka jak s útrpným výrazem balancuje, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel:)



Dále jedeme kolem opuštěné, napůl zbořené farmy a spolužačka mi s veselým usměvem sděluje, že na ní žil nejprosnulejší islandský sériový vrah! Je mi to sice trochu divný, vždyť tady skoro žádná kriminalita není, ale nic neříkám. Další zastávkou je místo, kde dřív bývala rybářská osada s kostelem a kde také mimochodem toho vraha dopadli a nikoliv rozčtvrtili, ale roztřetili. Dokázali mu 17 vražd, ale prý jich měl na svědomí víc. Když jsem to poslouchal, tak mě docela mrazilo a zeptal jsem se, kdy k tomu probůh mělo dojít. Asi jsem měl oči jako tenisáky, protože jsem se opět dočkal nezvykle veselé odpovědi, že kolem roku 1500!

Pokračujeme k moři a útesům vytvořených z relativně čerstvé lávy. No čerstvé, asi 1800 let od poslední velké erupce Snaefellsjökullu. Láva zde vytvořila velké množství jeskyní vulkanického původu. Tyto jeskyně vznikají tak, že se na povrchu tekoucí lávy vytvoří pevná chladnoucí krusta, pod kterou ale láva dále proudí, a když proudit přestane, tak velká část lávy odteče a zbyde prostor pod krustou. Poté jednoduše dojde erozí nebo zemětřesením k prolomení vzniklé krusty a jeskyně je na světě! Silnice (štěrková cesta ve výstavbě, teď už pro normální auto nesjízdná) je zde vytesána přímo přes holocenní lávová pole. Zastavujeme na útesech obydlených ptáky co při vyrušení útočí zvracením do vzdálenosti až 7 metrů - anglicky je to fulmar a česky bych ho pojmenoval Zvratkovrh zákeřný...! Kdybych to předem věděl, tak bych se k němu rozhodně tak blízko nepřibližoval. Jooo a dožívají se až 60 let, takže to mají určitě skvěle natrénovaný!



Při pěším průzkumu krkolomné cesty okolo vysokého útesu dokonce objevujeme noru, kde bydlí polární liška, která ale zrovna není doma a tak jedeme dál. Po chvilce se už zase plahočíme lávovým polem k oceánu, který má dnes přesně odstín Navy Blue, na krásnou oblázkovou pláž se zbytky britské ztroskotané lodi z roku 1948. Sice je zatažno, ale všichni zběsile fotíme, protože jsou krásné, odhadem 2 metry vysoké vlny.





Potom už následuje jen několik zastávek ze kterých je nejzajímavější místo s několika holocenními „kapesními vulkány“. Bohužel už počasí nestálo za nic a podle toho ty fotky taky vypadají:(



Po výletu jsem musel opět zabrousit na stránky aerolinek a poté pro jistotu i výrobce letadel, abych zjistil, jak velkou hromadu nasbíraného kamení si budu moct vzít domů:)

PS: Další fotky jsou jako obvykle dostupné přes odkaz PHOTOS by MERRILL.

Islandské ježdění!

Zima je tu a školní obskurnosti:)

8.11.

Sněží, sněží, mráz kolem běží, zima je pejskovi, v Geysíru leží!

Počasí je na tomto ostrově absolutně rozhodujícím faktorem pro veškerý život a kupodivu to platí i v dnešní moderní době. Přišla zima, Islanďani nasadili zimní pneumatiky s ocelovými hroty a nosí ještě víc vlněných svetrů než obvykle. Jooo, jejich ovčí svetry jsou sice krásný s klasickými diamantovými vzory, akorát naprosto příšerně koušou a proto vůbec nechápu, jak je můžou nosit. Ale prý jsou velmi teplé, to věřím, když si na sebe obléknete ovci, co běhá skoro celý rok venku...:) Co se týká silnic, tak ty se tu nesolí a až na výjimky nesypou, takže po včerejším sněžení s deštěm je na silnici asi 1 cm silná vrstva souvislého ledu! Ale co, zase mají na několika místech v Reykjavíku vyhřívané chodníky:)


Škola se pomalým tempem přehoupla do druhé poloviny semestru a s tím se mi objevila nová dávka předmětů. Zatím to vypadá nadějně, sice hrozí několik dlouhých úkolů, ale zase mě čekají jen dvě zkoušky. Jeden předmět bude hodnocen pouze na základě projektů a úkolů v semestru. Kvalita učitelů je velmi vysoká, ale to se týká především těch, co studovali v USA. Sice až na výjimky neabsolvovali nijak zvlášť prestižní univerzity, nicméně tamní úroveň univerzitního vzdělání a hlavně osobního nasazení musí být na mnohem vyšší úrovni než v Evropě:( Chci vidět, jak je budou „soudruzi ze socialistické EU“ dohánět a předhánět:)

Potěšujícím faktem je, že když si něco hledám nebo jen tak bloumám po vědeckých databázích, tak narážím na spoustu Čechů co působí na univerzitách v USA a publikují v mezinárodních vědeckých časopisech. Pokud s tím Evropa a hlavně ČR nebude něco dělat, tak se bude odliv mozků jenom zvyšovat. Otevřeně přiznávám, že pokud bych chtěl dělat vědu, tak už si hledám cestičky jak se tam dostat a pomalu kupuju letenky:)

Dalším centrem špičkového vzdělání se dnes stává Asie a hlavně Čína. Většina islandských studentů se chce překvapivě dostat právě na asijské univerzity. Letí hlavně Jižní Korea, Singapur, Hongkong, Japonsko, Shangaj. V současné době jich, ale stále nejvíc odchází do USA. Podstatné je to, že se téměř všichni po studiích vracejí na Island, takže k odlivu naplněných mozků nedochází. Naopak se Island velmi snaží studenty ke studiu v zahraničí všemožně podporovat a výsledkem je příliv hlav naplněných znalostmi a zkušenostmi z různých částí světa.

PS: Tady si musíte dobře rozmyslet jaké jméno dáte svému potomkovi, protože jeho jméno se stane příjmením pro jeho děti - vaše vnuky. Profesor jménem Sigmar Metúsalemsson toho může být příkladem:) Jeho děti se budou příjmením jmenovat Sigmarsson nebo Sigmarsdóttir. Někdy je obtížné podle křestního jména odhadnout jestli je dotyčný muž nebo žena, příjmení se tu používají jen úředně. Pokud je někdo něčí manželkou nebo manželem taky nepoznáte, ženy si ponechávají svá rodná jména, aby v tom byl ještě větší bordel:)

Vodní hrátky na Islandu!