Co se dá a nedá jíst na Islandu a nejen to!

5.9.

Konečně se zase můžu dostat k psaní blogu. Od neděle jsem se totiž musel věnovat studiu, konkrétně prvnímu domácímu úkolu. Jasně, tuším, že taková silná slova musí znít šíleně od notorického „nedělače“ domácích úkolů, ale tento úkol tvořil 7,5% konečné známky, takže vcelku stálo za to, ho splnit a o vytvoření dobrého dojmu Erasmus studenta netřeba hovořit. Literatury jsem měl dostatek, nicméně jednu velice důležitou knihu jsem dostal až dnes. Velkou část zdrojů jsem různě postahoval z internetového přístupu Islandu do světových vědeckých databází. Přístup k tomuto nástroji má každý, kdo se nejen fyzicky, ale i duševně vyskytuje na Islandu a platí ho islandská vláda. Takže můžete stahovat nejenom abstrakty, ale kompletně celé články! No naprostá bomba, nekonečná studna informací.

Teď konečně k tomu jídlu!!!

Jak je známo, Island je asi ze 60% ekonomicky závislý na lovení ryb a jiné mořské havěti. Dalším velice oblíbeným zdrojem „flákoty“ jsou ovce a ovečáci. Koně tu chovají výhradně pro zábavu a jako koníček:), takže nepředpokládám, že by je jedli. Z toho celkem jednoduše odvodíme, co asi bude nejčastěji na talíři.

Takže na čem si na Islandu pochutnáte a na čem nikoliv?

Za dobu co jsem ve škole + týden v sídle Soil Conservation Service v Gunnarsholtu, jsem si udělal docela dobrou představu o islandském jídle ve školních a firemních jídelnách. Obrazně řečeno, probíhá střídání různých druhů jídel z ryb a ovcí. Situace v domácnostech je dle jednoho čistokrevného Islanďana trochu jiná, obvykle mají rybí maso jenom jednou až dvakrát v týdnu. S jakou rybou se můžeme setkat na talíři? No, asi nejčastěji ochutnáte různě připravené „white fish“, což je druh ryb jako třeba haddock (přímý příbuzný tresky). Pak tu máme lososa, kterého Islanďané umí skutečně skvěle připravit, mňam, mňam:) Dále jsem se na pizze setkal s tučňákem, který se v místních vodách vyskytuje zřídka. Když jsem si ho koupil v obchodě, tak jsem zjistil, že pochází z Thajska, to se chlapec docela projel, co?! Zvolna přejdeme k ovčímu masu. Nevím, jestli je to jeho běžná vlastnost, ale dvakrát jsem měl u steaku pocit, že jsem dostal na talíř nějakou velmi zasloužilou ovci. Nicméně, Islanďané dokonce jednou ohlodávali kosti, no za těch 11 století se ovce jíst naučíte, ať chcete nebo ne! Chuťově rozhodně žádný zázrak. Jinak, ale ovce připravená jako mleté maso se zeleninou a houbami, hmmm, to je něco, mňam, mňam, můžu jen doporučit! Co bych, ale rozhodně nedoporučoval, je tuk z ovce používaný na omaštění přílohy. Jen jednou jsem ho použil na rýži, která se pro mě vzápětí stala zcela nepoživatelnou. Tuto nažloutlou, odporně zapáchající a naprosto příšerně chutnající tekutinu, bych spíš zařadil mezi maziva. Na kolo bych si ho, ale rozhodně nedal, protože bych musel být cítit na kilometry. Ale je dost možné, že by mazal líp než běžný olej s teflonem, který obvykle používám....Ne ne, srovnání chuti ovčího tuku a oleje na kolo po mně nechtějte:)

Dále se mi zdá překvapivé, jak často používají na Islandu houby jako přísadu do jídla. Najdete je hodně často ve směsi s masem nebo v různých omáčkách. Představa houbaření v islandském lese je ale hodně srandovní, takže to asi budou průmyslově pěstované žampiony nebo tak něco. Jinak, ceny v supermarketech jsou jen lehce vyšší nebo třeba u zeleniny a ovoce dokonce nižší než v Čechách. Takže uvařit si rozhodně není problém.

PS: Tučňákem samozřejmě myslím tuňáka...