Výlet k jezeru, návštěva školy v Bifröstu a konečně polární záře!

25.9.

V průběhu různých socializingů s místními studenty mi bylo nabídnuto, abych se stal členem lesnického klubu studentů lesnictví ve škole. Docela sranda být členem takového klubu na Islandu, v ČR přirovnal ke členství ve spolku přátel ledovců nebo tak něco....:) Zvolili jsme si předsedu a nejhezčí strom v okolí - pokroucený introdukovaný modřín. Naším cílem by mělo být sázení stromků v okolí Hvanneyri a hlavně zřízení arboreta kousek od centra této univerzitní malovesnice. Už jsme provedli důkladnou rekognoskaci terénů vhodných pro stromky a začínáme se školou a místními lidmi vyjednávat o arboretu, fakt sranda!

Ve středu nás napadlo si udělat výlet k blízkému jezeru Skorrodalur, kolem kterého jsou zbytky původního islandského březového lesa. Nepředstavujte si klasický středoevropský les, ale spíš něco na způsob křoví z podivně pokroucených rozvětvených bříz maximálně 5 metrů vysokých. Ale samotné údolí s jezerem naprostá nádhera, kdo zná alpská ledovcová jezera, tak ví o čem mluvím. Jen ta Lochneska mi tam chyběla...! Jinak na opačném břehu jezera stojí velké množství letních domů a rekreačních chat jako někde u nás:(

Bifröst volááá

Ve čtvrtek jsem se setkal na obědě s druhým Erasmus studentem a to Francouzem Guilloumem. Docela zajímavá postavička, studuje tady něco jako krajinné inženýrství a geologii v Reykjavíku. Jo a za týden jede na týden do rodné hroudy, protože pochází z Bordeaux a bude se sklízet víno. Tvrdil, že absolutně nemůže chybět i když jsou drahý letenky:) Nad ovčím steakem jsme důkladně probrali různá islandská témata a hlavně nabídku naší mezinárodní koordinátorky Tobby, která nám tlumočila pozvání na večeři pro zahraniční studenty na Bifröst Business University, což je asi 30 km odtud. Hned jsme se shodli, že bychom měli jet i přes to, že se ve škole chystala Grill párty.

Večer nás Tobba vyzvedla jejím druhým rodinným autem, které je ještě větší než její už tak obrovská Toyota a to sice americkým „velkotraktorem“ značky Dodge Ram. Větší osobní auta se už asi ani nemůžou vyrábět, protože by se nevešla na silnici, standardní kola to má skoro až k pasu:) Takže jsme se vydali do Bifröstu, který sice leží na islandské hlavní okružní silnici č. 1, ale totálně mimo jakoukoliv civilizaci! Není to žádná vesnice a už vůbec ne město, jenom univerzitní kampus vytesaný přímo v lávovém poli, toť vše:) Naprosto si netroufám odhadovat spotřebu Prozaku a jemu podobných antidepresiv, předpokládám, že čokoládou se cpou od rána do večera po kilech....Ale co!

Hned jsme zapadli do Cafféé Bifröst na večeři a setkali se postupně s dvěma kusy Francouzů, po kusu s Němcem, Estonkou, Rakušankou, Maďarkou a bandou jejich vysmátých islandských spolužáků. Dále se tam vyskytoval americký učitel filozofie. Co má společného filozofie s byznysem netuším, ale jako součást vzdělání, proč ne? Vzhledem k tomu, jak je škola vzdálena od civilizace, tak má skupinka zahraničních studentů k dispozici auto. Docela zábavné setkání, na večeři jsme měli krevety a poté teprve potřetí jsem měl na Islandu maso, co kdysi pravděpodobně bývalo jakýmsi opeřencem. K tomu křišťálová voda s ledem jako vždy a pivo, ale tentokrát pouze Víking Lite.

Ani nevím jak, ale ocitl jsem se ve francouzském koutku, nicméně se naštěstí mluvilo převážně anglicky. Musím říct, že angličtina šla Frantíkům mimořádně dobře, ale na druhou stranu mě ujistili, že jsou doma jedni z mála, co vůbec anglicky mluví. S Francouzkou naproti jsme probrali bankovnictví a tak jsem zmínil svou práci pro Komerční banku patřící francouzské bance Societe Generale. Nemohl jsem nenaznačit, že mají poněkud zvláštní systém řízení (tak jsem politicky korektně nazval největší bordel, jaký jsem kdy v bankovnictví viděl) a ona to kupodivu potvrdila, že prý to dělají jinak než ostatní! Také mluvila o tom, že by chtěla pracovat v lidských zdrojích, protože se jí samotný byznyz zdá příliš kapitalistický, jak překvapivé, že?!:)))

Cestou zpátky do civilizační malovesnice Hvanneyri jsme měli štěstí na severský fenomén a to polární záři. Naprosto úžasné, rychle měnící se zelené pruhy nebo spíš závoje vlající na temné noční obloze. Prostě bomba!