Vracení auta

14.8.

Dneska jsem společně s místní IT správkyní řešil problém připojení k internetu a opět nepořešil. Ze začátku to vypadalo, že je chyba někde v mém systému, ale teď si tím tak jistý nejsem, poté co jsem si prohlédnul pár systémových logů. Byl tady dokonce nějaký místní IT expert, který prý nastavoval síť, ale doteď nejsem připojen na net. Uvidíme zítra.
Po marném pokusu o připojení jsem se odebral do Reykjavíku vrátit auto do půjčovny. Cesta probíhala klidně a plynule, zklamu Vás, žádné „komedie“ kolem mýtné brány nenastaly:) Nicméně se mi povedlo ztratit se v Reykjavíku i když jsem měl mapu a ulice jsou na každém rohu značené. Problém byl překvapivě jinde. Člověk musí naprosto přesně vědět kam jede, protože ve většině případů je téměř nemožné se otočit. Po kroužení v soustředných kruzích s jednou zastávkou na dotankování, protože se vrací plně natankované auto (měl jsem půjčenou úplně novou Toyotu Yaris s naprosto neuvěřitelně nízkou spotřebou) jsem nakonec dorazil do půjčovny schované v bloku různých kancelářských a skladových domů. Vracení je jednoduché, předáte klíče a jdete si po svých. Což jsem také udělal a odkráčel jsem směrem k centru města. Reykjavík je trochu netypické evropské město, skoro nemá veřejnou dopravu, cestou jsem viděl jen jednu linku busu. Z toho plyne obrovské množství aut, která jezdí a stojí úplně všude. Dále s tím souvisí nedostatek chodníků, které chybí hlavně mimo centrum, protože se předpokládá, že máte auto a všude jezdíte. V čistě obytných částech města je to o něco lepší.
Prošel jsem si zhruba centrum Reykjavíku a přes kopec s hojně zobrazovaným betonovým kostelem před kterým je socha Leifra Eiricssona, objevitele Ameriky:) jsem dorazil k centrální bus stanici BSÍ, která stojí hned vedle letiště v Reykjavíku, které se ale používá pouze pro vnitrostání a vyhlídkové lety. No a pak jsem počkal na takovou větší sedadlovou dodávku plnící funkci autobusu. No do Borgarnes se mnou jely jen 4 holky, kterým ještě asi nebylo 18, protože jinak by určitě jeli autem. Z Borgarnes mě hodila do Hvanneyri mezinárodní koordinátorka jejím lehce obřím 4x4.
Tak to je asi dnes všechno....