Jak jsem dorazil do Hvanneyri

13.8.2007

Celá má dnešní anabáze začala dnes v 5 hodin v noci, kdy jsem byl nuceně probuzen, abych stihl ranní let do Kodaně. Na samotném letu nebylo nic zvláštního kromě toho, že na palubě bylo větší než malé množství „typicky“ skandinávských muslimských rodin. Dále jsem pokračoval letem do Keflavíku, jehož start byl strašně rychlý a krátký, no kapitán v průběhu boardingu hlásil, že máme zpoždění. Poté se letadlo skoro 3 hodiny pohupovalo nad Atlantikem, když se najednou mezi mraky objevil ledovec a kus země. Letěli jsme ještě asi 15 minut a poté jsme lehce dosedli do Keflavíku. Sice jsem se dočetl, že americká letecká základna byla zrušena, ale seděl tam párek tankovacích letadel, jedna F-16 a malý tryskáč. Hala letiště v Keflavíku je skutečně malinká velikostí připomíná spíš obchodní dům, teda až na ty nástupní mosty. Na radu pana profesora ze školy jsem si hned na letišti pronajal auto. Nebylo to sice nijak levné, ale vzhledem k množství věcí, vzdálenosti do školy a faktu, že se stejně musím vrátit do Reykjavíku vyřídit si povolení k pobytu, ID číslo se to později ukázalo jako nejlepší řešení.

Cesta do hlavního města Islandu probíhala hladce, provoz byl mírný, ale postupně houstl jak jsem se blížil k městu. Reykjavík a oblast kolem něj má asi 180tis. obyvatel (víc než polovina obyvatel Islandu) a na tak malé město se mi zdál neuvěřitelně rozlehlý. Na Islandu se řídí snadno, lidé tu jezdí dost slušně a také relativně pomalu. Mimo město je tu maximálně 90 a neviděl jsem nikoho, kdo by rychlost výrazně překročil. Jinak mezi auty převládají terénní 4x4 všech značek včetně amerických ,které mají naprosto neuvěřitelně obří rozměry. V půjčovně jsem sice dostal mapu Islandu a Reykjavíku, ale jel jsem podle toho, kde jsem viděl hory a pak už jsem se strefil na silnici č. 1, která vede kolem celého ostrova.
Tak si to takhle svištím po Islandské magistrále ( ve skutečnosti vypadá jako naše běžná silnice 1. třídy) a dostávám se k nádhernému fjordu se špičatými kopci, když tu náhle se silnice rozdvojuje a na cedulích jsou stejné nápisy. Rozmýšlím se kudy pojedu a to tak dlouho, že mi nezbude nic jiného než pokračovat rovně:) Takže jedu asi ještě kilometr a najednou se silnice zanořuje do tunelu! Periferním viděním jenom zahlédnu, že je to placený tunel, ale je mi divné, že tu nejsou žádné mýtné brány. Odbočit se nedá, takže musím do něj. Chvilku před tím než tam vjedu si vzpomenu na mapu Islandu s naznačenou silnicí napříč fjordem.... Tunel je strašně dlouhý ( později zjišťuji, že má 6km) a asi v polovině se najednou rozšiřuje a stoupá. Najednou se objevuje světlo na konci tunelu a s ním i mýtná brána:)))
Samozřejmě zůstávám ve svém pruhu a těsně před mýtnou bránou míjím nápis, že jedu pruhem pro auta, která mají dálkovou platbu. Projedu mýtnou bránou, ale jsem nahranej na video, takže točím hned za ní na parkoviště a platím to kartou osobně a bez auta islandské krásce, která se pobaveně usmívá. Udělám pár fotek okolí a nasedám. Nakonec jsem nebyl sám, když odjíždím, tak tam jdou platit ještě dva řidiči. Po několika kilometrech se napojuje druhé rameno rozdvojené před tunelem a
zahlédnu ukazatel Reykjavík 96 km! To druhé rameno je totiž kolem celého fjordu. Teď už nelituji mýtného, někdy je dobré nestihnout odbočit:)
Jinak většina křižovatek, která nemají semafory jsou dvouproudové kruhové objezdy a islanďané mají nějakou zvláštní úchylku předjíždět přímo na nich! Po asi hodině jízdy z Reykjavíku přijíždím k Borgarnes, což je takové osamělé městečko v ústí řeky do fjordu asi 13 km od univerzity v Hvanneyri. Bus jezdí jenom do Borgarnes do Hvanneyri pěšky nebo stopem, ještě, že jedu s bagáží autem.
Po příjezdu nacházím ve zcela prázdné škole asi nějakou studijní referentku ( kdo to má poznat podle těch naprosto nic neříkajících nápisů), která se mě napřed zeptá jestli nechci přijet až zítra?!Když jí vysvětlím, že jedu přímo z letiště, tak mi řekne, že ve škole dnes není zahraniční koordinátorka, ale během 10 minut telefonování mi předá klíče od pokoje, kde mě na noc provizorně ubytují. Takže věci z auta nastěhuju do pokoje a jedu nakupovat do Borgarnes do supermarketu. Ceny jsou o něco vyšší než u nás, ale v porovnání s ostatními cenami služeb to jde. Vracím se, najím se a jdu se projít po okolí nad kterým vyčnívá horský hřeben na jehož vršku jsou sem tam stopy sněhu. Teď to dopíšu a jdu spát, zítra musím do Reykjavíku:)