V hluboké noci (8 hodin ráno, stále ještě za tmy:) se vydáváme na plánovanou exkurzi na poloostrov Snaefellsnes. Jedeme školní dodávkou předělanou na mikrobus, včetně nezbytného náhonu 4x4. Cesta moc neubíhá a tak se snažím trochu dospat. Po asi dvou hodinách cesty poprvé zastavujeme v informačním centru národního parku ve vesnici Hellnar přímo pod centrálním vulkánem Snaefellsjökull ( 1446 m), který vykukuje mezi líně se převalujícími mraky.
Moji islandští spolužáci si vychutnávají povídání místního průvodce a správce parku, což je pro mě stejné jako kdyby mluvil čínsky:), a tak si zatím čtu anglicky psané popisky pod obřími fotkami a exponáty. Fakt nádhera, člověk se dozví vše podstatné hlavně o místním životě. Naprosto mě šokuje, že místní lidé se v této oblasti vydávali na moře za rybolovem především v zimě!!! V létě totiž byla práce na farmách, kde byl i relativní dostatek jídla. V zimním období naopak práce nebyla a navíc nebylo co jíst, takže jim v podstatě nic jiného nezbylo. Vybavení místních rybářů bylo velmi skromné: obleček proti vodě z ovčí kůže, kloubouk, boty pro změnu z hovězí kůže (dost tenká, na rukavice by mohla být super, ale boty!?) s děravou špičkou a patou, aby voda mohla volně odtékat, místo pásku provaz! To vše na malé dřevěné bárce postavené převážně z naplaveného dřeva (z místního březového dřeva si postavíte tak lodičku do vany a to jen když bude mít štěstí a narazíte na větší strom:) Několik veslařů, předák, prcek ke kormidlu, toť vše! Předák úlovek poté rozdělil mezi posádku podle zásluh a většina ryb byla usušena v kamenných zídkách na lávových polích. V informačním centru si bylo možný vyzkoušet chůzi v takových botách po pásu nasypané lávy (simulace chůze po lávovém poli, čemuž se rybáři nevyhnuli při sušení a dopravě ryb), když jsem viděl spolužáka jak s útrpným výrazem balancuje, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel:)
Dále jedeme kolem opuštěné, napůl zbořené farmy a spolužačka mi s veselým usměvem sděluje, že na ní žil nejprosnulejší islandský sériový vrah! Je mi to sice trochu divný, vždyť tady skoro žádná kriminalita není, ale nic neříkám. Další zastávkou je místo, kde dřív bývala rybářská osada s kostelem a kde také mimochodem toho vraha dopadli a nikoliv rozčtvrtili, ale roztřetili. Dokázali mu 17 vražd, ale prý jich měl na svědomí víc. Když jsem to poslouchal, tak mě docela mrazilo a zeptal jsem se, kdy k tomu probůh mělo dojít. Asi jsem měl oči jako tenisáky, protože jsem se opět dočkal nezvykle veselé odpovědi, že kolem roku 1500!
Pokračujeme k moři a útesům vytvořených z relativně čerstvé lávy. No čerstvé, asi 1800 let od poslední velké erupce Snaefellsjökullu. Láva zde vytvořila velké množství jeskyní vulkanického původu. Tyto jeskyně vznikají tak, že se na povrchu tekoucí lávy vytvoří pevná chladnoucí krusta, pod kterou ale láva dále proudí, a když proudit přestane, tak velká část lávy odteče a zbyde prostor pod krustou. Poté jednoduše dojde erozí nebo zemětřesením k prolomení vzniklé krusty a jeskyně je na světě! Silnice (štěrková cesta ve výstavbě, teď už pro normální auto nesjízdná) je zde vytesána přímo přes holocenní lávová pole. Zastavujeme na útesech obydlených ptáky co při vyrušení útočí zvracením do vzdálenosti až 7 metrů - anglicky je to fulmar a česky bych ho pojmenoval Zvratkovrh zákeřný...! Kdybych to předem věděl, tak bych se k němu rozhodně tak blízko nepřibližoval. Jooo a dožívají se až 60 let, takže to mají určitě skvěle natrénovaný!
Při pěším průzkumu krkolomné cesty okolo vysokého útesu dokonce objevujeme noru, kde bydlí polární liška, která ale zrovna není doma a tak jedeme dál. Po chvilce se už zase plahočíme lávovým polem k oceánu, který má dnes přesně odstín Navy Blue, na krásnou oblázkovou pláž se zbytky britské ztroskotané lodi z roku 1948. Sice je zatažno, ale všichni zběsile fotíme, protože jsou krásné, odhadem 2 metry vysoké vlny.
Potom už následuje jen několik zastávek ze kterých je nejzajímavější místo s několika holocenními „kapesními vulkány“. Bohužel už počasí nestálo za nic a podle toho ty fotky taky vypadají:(
Po výletu jsem musel opět zabrousit na stránky aerolinek a poté pro jistotu i výrobce letadel, abych zjistil, jak velkou hromadu nasbíraného kamení si budu moct vzít domů:)
PS: Další fotky jsou jako obvykle dostupné přes odkaz PHOTOS by MERRILL.
Žádné komentáře:
Okomentovat